Warcraft: První střet
Filmové adaptace počítačových her nikdy nedopadají příliš dobře a nevzpomínám si na jedinou, která by dokázala oslovit širší publikum než zaryté fanoušky. Nerad to říkám, ale převedení wowka (jak se zkráceně říká hře World of Warcraft, jedné z nejslavnějších a nejpopulárnějších on-line her) na stříbrné plátno nedopadlo i přes velká očekávání a štědrý budget o moc lépe. Vulgarismy často nepoužívám, ale tenhle film je prostě a jednoduše sračka, která mě dvě hodiny ubíjela svou stupiditou a promarněným potenciálem být zase po dlouhé době dobrým áčkovým fantáskem.
Základní příběhová premisa o orčí hordě vedené zlým warlockem Gul'danem, která utíká ze svého umírajícího světa do Azerothu, ve své podstatě není špatná a má potenciál. Warcraftští orkové sice nejsou jednolitým ztělesněním špíny, zla a války jako jejich známější příbuzní z Tolkienovy Středozemě, ale jejich fyzická výbava, která se blíží mírně naštvanému Hulkovi s kančími kly, a jejich záliba v naddimenzovaných sekerách dává tušit, že jejich modus vivendi s ostatními národy Azerothu nebude přátelská obchodní spolupráce. Zásluhou režiséra Duncana Jonese, který přepracoval scénář, aby se film víc soustředil na pohled orků, se dočkáme i plnohodnotného orčího hrdiny Durotana (jediné zajímavé postavy v celém filmu, na které mi aspoň trochu záleželo), který se vzbouří proti Gul'danovi a v nesvaté alianci s lidmi z království Stormwind se pokusí mocného čaroděje porazit.
Orkové jsou správně epičtí - jak se v high fantasy sluší a patří. O to víc však selhávají všechny lidské charaktery, které působí, jako by do Azerothu přišli portálem z Pratchettovy Zeměplochy, který z nich po cestě vysál všechen vtip a zanechal v nich jen vágní představu jejich nové identity. Moudrý král, statečný kapitán, čaroděj-mistr a čaroděj-učeň se statečně snaží vpravit do svých nových rolí, přičemž se zdá, že si nikdo není úplně jistý, jestli hraje svoji část správně a neříká lajny někoho jiného. Vdechnout život do takto napsaných postav by bylo těžké i pro ostřílené hollywoodské veterány, ale když se o to pokusí banda netalentovaných převážně televizních herců, je výsledek očirvoucí.
Další takovou tragickou postavou je i půlorčice Garona, která se snaží svoji zelenou kůži a roztomile vykukující spodní špičáčky prodat se šarmem a nonšalancí vlastní jejím lidským souputníkům. A stejně jako v jejich případě, její nechtěná tragika není ani nechtěně vtipná.
Warcraft je jedním z filmů s nejvíc nevyrovnanými efekty a výpravou, jaký jsem kdy viděl. Zatímco animace orků (dělaná technologií motion capture) je tak skvělá, že jim jejich pohyby a emoce věříte víc než jejich prkenným lidským protějškům, kterým by plná "sídžíajizace" jen prospěla. Oproti tomu ztvárnění většiny exteriérů i interiérů působí jako z filmu s o řád menším rozpočtem, stejně tak některé efekty kouzel či animace golema. Až se člověk diví, proč se tvůrci vydali krkolomnou cestou míchání reálných herců, CGI a praktických efektů a neudělali celý film rovnou animovaný.
Po dvou ubíjejících hodinách, kdy už to vypadá na finální rozuzlení, na které čekáte jako na smilování, které by ulevilo vaší zmučené duši a poskytlo alespoň stopovou dávku filmové satisfakce, tak vás Warcraft ještě jednou s gustem kopne do koulí a skončí. Film se veze na populární vlně filmových sérií nespecifikovaných délek, jejichž jednotlivé díly se už ani nesnaží vyprávět ucelený příběh. Místo toho vám předhodí jen pár akčních atrakcí a umělých emocí s kolotočářským příslibem, že se vše dozvíte v dalším pokračování příští rok, až se tahle pouť s důkladnou marketingovou předehrou vrátí do vašich kin.
Smutné je, že z hodnocení na serverech jako IMDb či CSFD se zdá, že fanouškům hry tento styl zpracování vyhovuje. A dokud bude mít wowko přes 5 milionů hráčů, tak si i takhle drahý film může dovolit být čistě fanouškovskou záležitostí. Škoda, svět Warcraftu má určitě potenciál pro lepší příběhy a lepší filmy.
3/10
