Sebevražedný oddíl
Nová superpadoušská týmovka z DC Comics univerza je smutnou ukázkou filmu, který ztratil potřebu vyprávět. Prvoplánový humor a trocha nezajímavě natočené akce s lacinými efekty je očividně vše, co dnešnímu divákovi stačí ke štěstí. Komiksová vlna neztrácí na síle, maskovaný Übermensch pořád táhne a tvůrčí génius se stále víc přesouvá od samotných tvůrců do marketingových odděleních produkčních společností.
Pokud bychom posuzovali kvalitu hollywoodských blockbusterů nejen podle jejich finančních výsledků, tak Sebevražedný oddíl selhává na všech úrovních. Jeho příběh je výsměchem filmovému vypravěčství, který nesplňuje ani nevelké nároky akčního žánru. Akční scény jsou bez jakékoliv invence, navíc celé v tmavých nočních exteriérech a interiérech, které lépe skryjí nepovedenost digitálních triků. Jen pár záběrů je vizuálně zajímavých natolik, že uvíznou na chvíli v paměti, až se člověk diví, kam těch 175 milionů dolarů zahučelo. Stejně jako poslední Kapitán Amerika, i Sebevražedný oddíl trpí zbytečně vysokým počtem postav, které ve filmu nemají šanci dostat dostatečný prostor a působí tak velmi skicovitě, všechny jednající s jednoduchou motivací vysvětlitelnou jednou nerozvitou větou. A navíc to ani není moc zábavné - většina hlášek je křečovitě nucená, akce nudná, a po záchvěvu epična, kvůli kterým na takovéhle filmy koukáme, ani stopa.
Film začíná obligátním představením hlavních hrdinů, jejich schopností a toho, jak je autority dostaly pod zámek. Amandě Waller (Viola Davis), nejdrsnější úřednici v dějinách filmu, se podaří přesvědčit své nadřízené, že dokáže tyto nebezpečné psychopaty ovládnout a využít pro ochranu zájmů USA. To, co následuje, je poctivá vykrádačka posledních X-menů. Jeden z těchto padouchů se ukáže být mocnou prastarou bytostí, v dřívějších dobách uctívaná jako božstvo, která se utrhne ze řetězu a začne budovat jakousi zbraň (blesky a létající kamení), která má vyhladit lidstvo. A tu nemůže zastavit nikdo jiný než naši psychopati ze Sebevražedného oddílu.
Celá tahle vachrlatě vystavěná konstrukce je prolezlá hluchými místy, nelogickým jednáním, porušováním pravidel vlastního světa, a do nebe volající scenáristickou demencí. Will Smith hraje Willa Smithe, takže pokud se těšíte, jak tenhle sympaťák zvládne postavu zlouše, tak máte smůlu. Jaredův Joker má sice dobrou masku, ale jeho role je tak vedlejší a tak blbě napsaná, že i přes přehnaný hype, který jeho výkon předcházel, je ve výsledku jen smutnou parodií Ledgerovy verze. Prdelka Margot Robbie by si v závěrečných titulkách zasloužila samostatný řádek, protože její detail v síťovaných punčochách a lesklých modro-červených kalhotkách má na plátně víc "face-timu", než většina ostatních postav. Její Harley Quin pak sází na svůj barbínovský vzhled a otravnou dětinskost, která vytváří tabuizované holčičko-děvkovské kombo cílící na nejnižší pudy (post)pubertálních diváků.
Hluchost většiny scén se snaží zakrýt nabitý soundtrack, který do maxima vytěžuje rovnici "slow motion + nepatřičný nejlépe popový podkres = vtipná scéna". Co relativně dobře fungovalo třeba v Kingsmanovi, zde působí jako poslední pokus o postprodukční záchranu. Rád bych na filmu našel i nějaká pozitiva, ale nic jiného než z podhledu zabíraný zadeček Margot mě nenapadá. A to já umím ocenit, takže za dva.
2/10
